„Divná“ sezóna 2019/2020 je za námi. Jaká vlastně byla?

„Divná“ sezóna 2019/2020 je za námi. Jaká vlastně byla? Byla to vážně divná sezóna, jak pro cyklisty všech výkonnostních úrovní, tak pro nás trenéry. Byla divná svou neopakovatelností a bohužel i jedinečností.

Všichni jsme se ocitli od letošního března v situaci, na kterou jsme reagovali různě. Jak závodníci, tak trenéři. Do března jsme trénovali standardně, jako každý rok. Eliťáci byli již připraveni závodit a už měli za sebou i první únorové závody, amatérské cyklisty čekalo ještě několik týdnů tvrdé přípravy. A od té doby se děly věci.

Většina pokračovala v přípravě na sezónu, mnozí začali přemýšlet, jak se zachovat. Bohužel byli i tací, které tato doba negativně ovlivnila psychicky. Výpadek závodů přinesl od konce března nový „trend“ závodů na trenažérech. Bylo to určitě zpestření v nelehké době.

Karel Martinek a Ondra Cink při rozjetí na online závod GOROUVY.

Jednalo se o vysoké intenzity na 50-75 minut. Můj názor na tyto vysoce intenzivní závody v tomto období je zpětně velmi rozporuplný. Takto dlouhá, vysoká a často opakovaná intenzita na trenažéru (např. „etapový závod“ na trenažérech) má určitě zcela jiný dopad na organismus než stejný závod v terénu či na silnici. To znamená spíše negativní než pozitivní. Jak se říká: všeho moc škodí, všeho s mírou. No a tím, že se nezávodilo, mnoho cyklistů a trenérů řešilo, jak vlastně reagovat v tréninku na danou situaci. Někteří trénovali stále stejně jako by byly závody, jiní snížili intenzity, další do tréninku vkládali simulaci závodních intenzit. Řada z nich tento stav psychicky neunesla.

Nakonec závody začaly se zpožděním téměř tří měsíců. Paradoxně nastaly žně pro amatéry, kteří měli závody skoro každý víkend a mohli stát na startu se všemi našimi profesionály. Těm totiž odpadal ve světě jeden závod za druhým. Byla to prostě divná sezóna se vším všudy.

Rád bych zhodnotil letošní rok z pohledu CYKLOTRENINKu.

Myslím, že to byl pro náš tréninkový portál úspěšný rok. Jak výsledkově, tak rozšířením naší trenérské skupiny o mladší, ale již zkušené trenéry. To mě těší velmi. Z pohledu výsledků musíme být velmi spokojeni. Na úrovni profesionální cyklistiky jsme získali tři mistrovské tituly v Cross Country a Maratonu (Ondra Cink a Jirka Čábelická), na Mistrovství světa 5. místo Ondry Cinka, 11. místo Jitky Čábelické a na Evropě dojela Jitka třináctá. A v posledním závodě této sezóny, MS v maratonu v Turecku, získal bronzovou medaili za třetí místo Martin Stošek a 6. dojel Kristian Hynek.

Jitka Čábelická vítězí v MČR XC v Peci pod Sněžkou.

Rád bych zmínil účast Davida Bártka a Tomáše Ševců (trenér Ondra Kobliha) na obou závodech Světového poháru v Cross Country v Novém Městě na Moravě, kde si oba nevedli vůbec špatně a potvrdili jednoznačně zlepšenou výkonnost.

Z těch desítek výborných výsledků našich klientů, amatérských závodníků, vybrat někoho je velmi obtížné a všem se proto omlouvám.

Ale snad jedno jméno bych zmínil. Mistrovský titul v maratonu z Dolní Moravy si přivezla naše nutriční terapeutka Jana Žídeková!